Právě celý konec i ten nástup k němu je odrazem mých skutečných zážitků z vedení cechu. Přes 12 let jsem vůdkyní cechu ve Forgi, v jednu dobu jsme patřili mezi top nejlepší cechy serveru. Velela jsem stovkám bitev, 80 lidem z nejrůznějších koutů republiky i věku. A mohu vám říct, že jsem nenapsala skutečně nic, co by se nestalo. Proč to nemohli normálně probrat? Ze stejného důvodu, proč jsem se rozhádala s Mystogano-chuckovým kamarádem, kde normální argumentace a promluva už prostě asi nemohly existovat. Ze stejného důvodu, proč se v jednu chvíli můj spoluvůdce v cechu (42 letý chlap) tak strašně naštval, že jsme se úplně rozešli, rozpadli, nebyl sto napsat normální zprávy, po sms to vypadalo na konec světa, šlo to až do absurdit. Protože Chuck i Penelopa jsou impulzivní teenageři (Penelopě je 18, Chuckovi 22), Mystogan je 31 introvert a Corbac typ dospělého, který si nepřečte whatsup 4 dny. 

Lidi jsou prostě… šílení, nerozumní, urážliví, bojácní a spekulující. Do toho samozřejmě svoje způsobil i Valance, když Leonu systematicky nahlodával. Ale zas bych nechtěla, aby Valance vyzněl jako klasický záporák. I on má dobré vlastnosti a jeho chování prostě vychází z běžného chování profesionálního hráče/sportovce/umělce. Ono ani my jsme se k malým hráčům nechovali hezky. A rozeštvat nepřátelské cechy, to byla moje specialita 🙂 

 

Proč se vyspala s Valancem, na to doufám, že uspokojivě odpovím ve trojce. Ono jde o to, že Leona byla strašně osamělá. Ano, měla šanci na nějaký vztah s Mystoganem, jenže ani ten to nenavlékl nejlépe. Sex na jednu noc se koukám stal v mezičase velmi nepopulárním, nikdo s ním nikdy zřejme neměl zkušenost (mrk mrk)… I tak to ale v mých očích, pokud jsem nezadaná, není nic šokujícího. To, že řeší (asi 4x v celé knize, zatímco Mahan někdy od čtvrtého dílu by Anastarii prcal snad nonstop a vše se točí jen kolem nich #pročjimtoprošloaměne?), s kým se vyspí, nepramení z nějaké změny její povahy, puberťáctví nebo co to všechno lidi napsali za hrůzu. Nejsme frigidní asexuální osoby. Leona je 32letá žena na vrcholu plodnosti, resp biologickou už má téměř za sebou. Je opuštěná, bez partnera, sex měla tak před rokem. Konečně se jí podaří uspokojit si nějaké potřeby (peníze, zázemí) a záhy si začne uspokojovat další (pocit sounáležitosti, uznání). To je Maslowova pyramida potřeb, naprostý základ psychologie, který se učí na základní škole.  Takže naprosto logicky musí přijít i úvaha, že pokud vidím ve hře, která je pro Leonu skoro realitou, pěkného borce, tak pokud netrpím nějakou sexuální poruchou a jsem single, musí dojít k nějaké interakci nebo zájmu. (Pokud bych použila psychologický rozbor viz níže, vysvětlila bych to oborem SOCIONIKA. Mystogan je Maxim Gorkij, což je pro Leonu, která je Hamlet, duální partner, podle socioniky nejlepší a nejdokonalejší vztah, pokud jsou obě osobnosti dostatečně vyzrálé a mají zpracované své slabé stránky. Valance je navíc Žukov, který je sice iracionál, ale s Hamletem tvoří aktivační vztah. Pro vyprahlé a neuspokojené Hamlety jsou proto tyto dvě skupiny extrémně atraktivní, protože jim dokážou kompenzovat chybějící potřeby – slabou silovou senzoriku. Takže ve chvíli, kdy jsem celé měsíce naprosto osamělá (i štědrý den byl strávený ve virtuálu), mám pochopení pro Leonu, která se nechá strhnout okamžikem, navíc když proti ní stojí vlastně Henry Cavill. Na začátku sice Valance nesnášela, ale to spíš z principu: všichni top hráči jsou namyšlenci a zlouni. A ten boj dohromady je spojil. I Valance projevil emoce, když se Leonu snažil vysekat z ledu, ačkoli se na ni mohl vykašlat a prostě jen dojet boj s Palpebralem. Případně boj s Dennou a Pejprem uhrát na remízu, čímž by Phexáci vypadli a stejně tak by Leonu mohl chtít přetáhnout. Jejich postup nebo nepostup by na tom nic nezměnil. A on jí pomohl. 

 

Cíl byl proto neodvratitelný. Hex není pohádka, kde síla přátelství vyřeší naprosto vše, at je to sebenereálnější. Přestože jejich kamarádství bylo krásné a atraktivní (a zase může být), není možné ignorovat nesoulad, nesouhru, věkové rozdíly i nezkušenost. Ne proti proficechům. Myslela jsem, že když čtenářům nabídnu příběh, kde nejde vše jako mávnutím kouzelného proutku, tak budou rádi. Jenže zřejmě odsaď pocať, jak se to každému hodí. Asi jsem prostě měla napsat nenáročnou, bezemoční fantasy story o přátelství, které překoná vše. Hlavně nic dramatického, leda by to byl boj u Liche. Hlavně nic vztahového, nic u čeho musím přemýšlet, nic co mi připomene mé vlastní nepříjemné zážitky, nezpracované emoce, nastaví zrcadlo nebo jiné věci. Litrpg je přece nenáročná oddechovka!!!! Že? ŽE??? Sorry, u mě tohle prostě nenajdete. Vyslechla jsem si úplný elaborát věcí, co vše má a nemá být v litku. Co tam patří a co tam nepatří. Že si něco vyloženě protiřečilo, to nikomu nevadilo. Byli čtenáři, co mi dokonce diktovali, co patří do Litrpg a co tam nemá být a nařizovali mi, co mám psát a co nemám. Jen jim chyběl nějaký certifikát oprávnění to tvrdit. Případně co jsem okopírovala a vykradla (aniž bych to „něco“ vůbec četla).

 

Je až neuvěřitelné, kolik komentářů a zpráv rozebírá chování mé postavy a všichni se spletli. Tedy, samozřejmě jak se to vezme. Každý má svůj pohled, takže ta interpretace je pochopitelná. Hodnotí ze svého úhlu pohledu. Případně do toho promluvily emoce. Naštval mě konec…, jsem zklamán, že tam nebylo tohle…, chtěl jsem aby…, kniha neudělala, co jsem čekal… autorka podlehla tlaku…, autorka, by si měla přečíst knihy o vůdcovství…, autorka by měla začít psát dospěle (dospěle haha, většina dospělých by měla být nesvéprávná, když vidím, co se ve světě děje). Autorka by měla… Autorka by měla přijmout kritiku… autorka jde přece s kůží na trh… autorka se nemůže zavděčit všem… autorka by neměla číst komentáře… autorka by neměla řešit komentáře… na co si stěžuješ, když máš stejně dobrý hodnocení… proč to pořád tak řešíš… kašli na to a věnuj čas něčemu jinému… o nic přece nejde… je to jen random člověk…

 

Dobře napsané knihy ukazují pohled na svět jinýma očima. Ukážou postavy, které s námi ve světě jsou, ale jsou jiné než my. Mohou nastavit zrcadlo. A podle toho, jak nás zasáhnou (což by určo vysvětlila zmíněná socionika), pak reagujeme. Etici emočně, logici analýzou, intuiti vhledem, senzorici prožitkem, introverti vnitřní silou, extroverti energií ze světa, racionálové plánem, iracionálové potenciálem. 16 nádherných typů, 5 postav v knize, neskutečná variabilita světa. Moje chyba je, že jsem to asi prostě nedokázala dostatečně dobře popsat. Tady jsem jako spisovatel selhala.
Takže cíl NEBYLO dostat postavy na konec druhého dílu rozhádané a zrazené. Oni se tam bohužel dostali sami.

 

Nyní s mnoho čtenáři analyzujeme, co tak strašného se tam odehrálo, že někteří lidé reagovali tak extrémně, že se cítí tak zklamaní, zhrzení, oklamaní, podvedení, smutní. Skutečně je problém v Leoně, nebo spíš v tom co reprezentovala, co mohla reprezentovat? Skutečně je to vina Leony? Vážně nikdo nevidí problém v jiných postavách? Všemi zbožňovaný Chuck, obraz mého super toxického bývalého kamaráda. Jak zábavné je o něm číst. Mnohem méně zábavnější je s ním hrát. Připadám si ted jako ta Leona. Opuštěná bez spolucechovníků (některých čtenářů)  v závěrečné hádce (až agresivních, zlých komentářích) s troskami cechu (knihy). Právě od audia jsme si slibovali nejvíc. Právě audiokniha šokovala aktuálním hodnocením nejvíc. 

 

Budu ráda, pokud se s námi podělíte o váš názor podrobněji, chce-li se vám diskutovat. Jestli vás dočasný rozpad cechu natolik znechutil, že už nemáte zájem číst nebo jestli vám Leona připadá tak strašná, zlá, egocentrická, namyšlená, sobecká, neschopná, dilina, pipina, kráva (vše jsou citace z komentářů), je z podivem, že taková osoba dokázala napsat Hex bažinu. A je dost nepravděpodobné, že by ta osoba, co napsala Devět dní, Devět nocí, Vypůjčený čas a ten Hex, nechala příběh běžet špatným směrem. 

 

Vážně mělo Phexákům spadnout všechno do klína? Bez boje, bez bolesti, bez vývoje, bez sebezpytování, bez pokory, bez znovuzrození…

 

Srdečně zdraví

Zuzka

 

p.s. text neprošel korekturou a případné chyby jsou následkem emočního stavu, ve kterém jsem text psala 🙂